Vladimír Holan hlasem Jiřího Pavlici

Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
Třesu se, Bože můj, neboť tuším,
že brzy umřu a pevný měl bych být.
Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,
neboť on není bez důvěry k zemi.
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,
neboť prkno v márnici je docela prosté.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale já… – ze sbírky Strach

Poetický večer s Jiřím Pavlicou a jeho synem Markem. V centru dění tentokrát nebude jen Holanova závratná poezie, ale jak se na Jiřího Pavlicu sluší, zazní i moravská lyrická odpověď Jana Skácela. A jejich poezie opravdu zazní. Totiž nejen čtením, ale i zpěvem a s houslemi pod bradou.

Podobně jako u večera s Tomášem Halíkem opět v čele trůní báseň Poslední. Ano, půjde i tentokrát ochvění víry ve víru pochybností. Ale také o chvění hudby, strun a vířivého tance kalafuny.

Bude to večer otevřený, těhotný rozjímáním – nad silou poezie, nad osobním setkáním s básníkem, nad zhudebňováním poezie… a to v inspirativním mezigeneračním dialogu.