Já, diagnóza

„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí.“

Život není dobrý, ale není ani špatný. Není veselý, ale ani smutný. Zároveň ovšem je špatný i dobrý a je také veselý i smutný. Život je trh s veškerým zbožím a je na každém člověku, co „koupí“.

Slečna L. nabízí své životní eskapády v inscenaci, která je skrz na skrz osobní a přesto se její téma dotýká mnohých.
Slečna L. vzpomíná na dětství, pubertu, na divoká léta dospívání, prostřednictvím deníků zavede diváky do chráněného prostředí, kde se léčí duše a hledá smysl života.
Slečna L. se ptá: Nakolik je pravděpodobné, že člověk dokáže poměrně obstojně stoupat ke dnu? Jak dětství a puberta ovlivňuje život v dospělosti? Jak prodloužit pocit štěstí? Dá se přesně určit kde a kdy se člověk začne ztrácet? Jak člověk pozná, že teď je ten čas a možná i poslední možnost se znovu najít?
Slečna L. nedusí depresí, ale vypráví příběh s gustem vypravěče, který ví, že život je trh s veškerým zbožím, kde to, co je dnes tragické se zítra stává námětem na vtip.